Děkovný dopis

Vážená paní ředitelko,

nestává se zřejmě často, že dostáváte podobný dopis, ke kterému jsem se rozhodl právě já.

Má manželka náhle onemocněla a snad jí potkalo to nejhorší, co se mohlo stát. Začalo to epileptickým záchvatem s částečným ochrnutím pravé strany těla, konkrétně levé horní a dolní končetiny a přestala slovně komunikovat.

Došlo i na riskantní operaci, a to odstranění nádoru na mozku. Podstoupila několik desítek ozářek, současně s chemoterapií. Z počátku se zdálo, že vše bude jako předtím, ale bohužel. Šlo o nejhorší nádor, který je nevyléčitelný a v současné době je to tak, že je tzv.ležák, není schopna si ani sama sednout na lůžko, najíst se apod. Požádal jsem, abych byl ustanoven opatrovníkem a mohl se o ní starat seč mi síly stačí. Přesto jsem přivítal pomoc od Vašich zdravotních sester.

Nyní k podstatě věci, proč Vám píši tento dopis. Jedná se o paní sestru Jiřinku Majorošovou, která k nám dochází 3× v týdnu a snaží se pomoci mé manželce. Cvičí s ní, dle potřeby odebírala krev apod. Její přístup je velice milý, citový, a proto jsme s její prací velmi spokojeni.

Proto bych Vás chtěl požádat, abyste i Vy Vaším jménem jí poděkovali i před jinými Vašimi zaměstnanci. V současné době také onemocněla a musela se podrobit operaci očí. Nyní zaskakuje další její kolegyně, paní Jana Hlinková, která si stejně zasluhuje Vaší pozornost. Její přístup k manželce je rovněž až příkladně ochotný, milý, přívětivý a ohleduplný.

V životě jsem poznal mnoho lidí, vážil si a obdivoval jsem jejich osobní přístup ke své práci. Ne vždy zdálo by se jaksi samozřejmé, a proto si myslím, že k takovým osobnostem je třeba ukázat, že jsou obrovské rozdíly každého z nás v přístupu k tomu, co děláme a činíme. Mám za to, že obdobnou činnost nemůže dělat každý.

S pozdravem Zdeněk Fikar, Chomutov