Dárci z Litoměřic a okolí pomohli dětem v Ulánbátaru

Děti v MongolskuLitoměřice – Dne 22. dubna 2009 byly převedeny prostředky ve výši USD 9.000,- (zhruba Kč 183.500,-) z účtu Diecézní charity Litoměřice na podporu aktivit zařízení pro děti bez domova „Don Bosco Children’s Savio House” v mongolském hlavním městě Ulánbátaru. Jedná se o prostředky, které věnovali drobní dárci z Litoměřic a okolí v rámci Tříkrálové sbírky v roce 2008 a 2009 organizované Diecézní charitou Litoměřice.

Zařízení „Don Bosco Savio Children´s House“ se nachází v ulánbátarské čtvrti Amalgan a poskytuje ubytování, stravování, výchovné a vzdělávací služby dětem, které z nejrůznějších důvodů nemohou vyrůstat ve svých rodinách a část svého života strávily „na ulici“. V současné době žije v domově 22 dětí ve věku od pěti do šestnácti let. Vedoucí domova P. Leung Paul z řeholní společnosti Salesiáni Dona Bosca plánuje použít dar na vybavení hudební dílny dětského domova a na vybudování ohrazení pozemku, na kterém jsou pěstovány potraviny pro kuchyni v dětském domově.

Jedním z nejbolestnějších problémů novodobé mongolské historie je fenomén tzv. „dětí ulice“, které se ve velkém množství začaly objevovat v ulicích hlavního města v první polovině devadesátých let minulého století. Jednalo se především o děti z rodin, které neunesly překotnou společenskou transformaci v Mongolsku a které se v důsledku chudoby, alkoholismu, násilí či úmrtí rozpadly. Děti, které z takových rodin utekly poté přežívaly na ulicích a v kanálech a živily se žebrotou, či prodejem drobných produktů. Nebylo výjimkou potkávat v ulicích Ulánbátaru ušmudlané a vyhladovělé pětileté děti, které nabízely k prodeji sladkosti, či jiné drobnosti.

Protože intervence státu do této oblasti byly vzhledem k obtížné hospodářské situaci Mongolska minimální přebíral iniciativu nevládní sektor a vznikala řada projektů, které si kladly za cíl těmto dětem pomoci. Výrazně se na tomto poli od počátku tisíciletí angažuje kongregace salesiánů Dona Bosca, která v Mongolsku zřídila několik útulků pro děti ulice, které kněží aktivně vyhledávali v ulicích nočního Ulánbátaru. Úsilí těchto organizací začalo přinášet velmi optimistické výsledky a kdo navštěvoval pravidelně Mongolsko, mohl během posledních tří let zaznamenat, že potkat dítě bez domova začalo být spíše výjimečné. Protože tyto organizace kromě ubytování poskytují dětem i vzdělání, je dnes v Mongolsku mnoho dětí, které žily v devadesátých letech na ulici, vyučeno v řemeslnických oborech a nejsou výjimečné příběhy dětí, které absolvovaly vysokou školu a dnes pracují jako sociální pracovníci v zařízeních, která je vychovala.

Diecézní charita Litoměřice se od roku 2007 podílí jako spoluřešitel na realizaci projektů zahraniční rozvojové spolupráce v Mongolsku, jejichž gestorem je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky.

Další informace:
Roman Striženec,
Mobil: 603 943 233
E-mail: migrace@dchltm.cz
www.dchltm.cz